BILTMORE ESTATES, ASHEVILLE, NC

Puvodne jsem chtela cele povidani zacit relativitou casu podle naseho stareho pana profesora Peprnika, ktery nam jednou v lexikologii vypravel vesele historky o tom, co to znamena, kdyz se jednotlivym narodum rekne "Setkame se v tolik a v tolik." Pamatuju si, jak jsme se smali, kdyz rikal, ze kdyz se cernochum rekne, setkame se v devet, prijdou o pul desate, nebo mozna jeste pozdeji.
Pak jsem si ale rekla, ze to neni nejlepsi uvod a tak zacnu jinak.

Byla jsem v pohadce...!!!
A to doslova. V sobotu a v nedeli jsem byla na vylete v Severni Karoline, ktereho se krome me ucistnilo jeste 11 dalsich mezinarodnich studentek, ktere tu jsou ale na celou dobu ctyrleteho studia, takze jsou regulernimi studentkami Spelman College. Vetsina je jich z africkych zemi a ostatni z Trinidadu nebo Jamajky (cti dz s hackem, asi jako Dzeseniky nebo Dzakartovice :D). Poradala ho Organizace mezinarodnich studentu a cely vikend nas vysel na 70$, ale v zadnem pripade se to, co jsme zazily a videly, neda vyvazit zadnou jinou sumou.
Mely jsme vyjizdet kratce pote, co jsme se ve 12 sesly. Tedy calling time byl 12:00 a tady se vracim k uvodni uvaze o relativite casu. Jeste o pul druhe jsme byly na miste - pred jidelnou sedice na kreslech.. Pojala jsem podezreni, ze pred nas kazdou chvili natahnou promitaci platno a zacnou nam promitat Severni Karolinu a nas cil Biltmore Estates, ale nakonec jsme opravdu vyrazily nasim minibuskem, ktery ridil Mr. Daniel (vezl me z letiste), a to me malinko vydesilo, protoze Mr. Daniel podle meho nazoru nepatri k nejbystrejsim.. Nastesti jsou vsechna auta tady s automatickym razenim, ale ani tak to nebyla utecha. Sedla jsem si uplne dozadu a mela cele dvojsedadlo jen pro sebe, coz byla na zpatecni ceste vyhoda, protoze jsem se mohla aspon natahnout.
Vyrazili jsme a jelikoz uz jsme meli spozdeni (kteremuzto spojeni jsme zatim jeste moc nerozumnely), krom jedne miniaturni zastavky, jsme jeli nonstop.. "Jen jednou" se musel pan Daniel otacet, kdyz misto zpatky na dalnici zamiril k cizimu domu dlouhou prijezdovou cestou :). Cesta nam netrvala skoro ani 4 hodiny a protli jsme pri ni i kousek Jizni Karoliny. Priroda byla uchvatne zahalena do vsech moznych odstinu cervene a oranzove, zlute a hnede, misty prosvitala jeste letni zelena trava.. Svitilo slunicko a byla uplne modra obloha. Kdyz jsem tak sledovala cestu (a auta - nejcastejsi ?? GMS, a VW Jetta :) ), okraje (v jednom smeru ctyr az deseti proude) dalnice, vypadaly uplne stejne jako kdybych jela po D1 do Prahy. V kopcich jsem mela pocit, ze jedu "zadem" do Opavy (mam namysli cestu z Ol pres Sterneberk a ecce homo) A tak me napadlo, ze je ten svet vsude uplne stejny.. Omezeny pocet variaci a kombinaci, tvaru a barev. Jen se to vsechno jinak jmenuje a jen k tomu mame vsichni jiny pristup..
Do Ashevillu, coz byl nas cil, jsme dorazili uz za tmy a privitalo nas mestecko s domy osvetlenymi vanocnimi zarovickami.. Svitily i stromy a kere a zabradli.. Vjeli jsme branou do prostoru Biltmore Estate (o kterem napisu hned v zapeti) a podel lesu a hustych stromu, jsme
asi sedm minut jeli naprostou tmou. Pak se vynorili odnikud muzici (dlouhe i :) ), kteri nas s barevnyma lampama navadeli jednotlivymi smery. Prijeli jsme pred restauraci - ,DEER PARK RESTAURANT, pred kterou se pasli dva sobi vyformovani ze svetylek. Zvenku uz se vscehno svitilo a volalo, ze uz je tu vanocni sezona a vypadalo to nadherne. Pri vstupu se nas ujal cisnik a dovedl nas nekolika prostory restaurace k nasim stolum. Vsude vanocni stromy, tak jak je zname z americkych obrazku. Myslim, ze na Vanoce neexistuje kyc (kdyz vam neleze Santa Claus na balkon), byly mozna prezdobene, ale kouzelne!!! Nase stoly byly prostrene a uz na nich byl nachystany appetizer = predkrm - salat s rajcatky a ovocny kuskus, kukuricny salat a voda. K piti jsme dal dostaly ovocny punc (neco jako dzus, ale chutna uplne jinak, nealko samozrejme!). Ja uz jsem byla plna po salatu, ale to hlavni teprve prislo - krocan (nakrajeny na platky, nejlepsi maso, jake jsem kdy v zivote jedla.. byl jako sunka..) a bramborova kase (jak jsem pochopila, tady tato kombinace mluvi za svatecni jidlo, asi jako u nas rizky a bramborovy salat. Uprimne?? Menila bych. Ty rizky kazdopadne!) Nekolik dresinku a stav na maso a brusinky navrch. No a po jidle jeste moucniky - jablecno broskvovy gobbler, coz je v podstate nase zemlovka, jen ne z tolika housek a daleko sladsi se slehackou nahore, a cokoladovy dort.
Cele stolovani probihalo stylem "can you pass me ..., please" = muzes mi, prosim, podat ... To je, kdyz se nechavaji jednotlive misy a talire kolovat podel stolu, aby se kazdy obslouzil sam. Holky popisovaly rozdily mezi africkymi zememi, ze kterych pochazely a nasmaly jsme se, kdyz nam napriklad Princess (to je vazne jeji jmeno!) vypravela o doprave (v Nigerie ridi, kazdy, kdo se dostane k autu, i bez ridicaku), kdyz jeji tatinek vezl s kuframa na letiste a bylo nemozne dalnici projet. Zastavil ji, musela si najmout kolo a i s kufrem se sama dopravit k letisti. Pak se porovnavaly ceny a bylo to vesele..
Zacinaly jsme byt unavene, a tak jsme i pookraly, kdyz nam Ms. Guinyard dala pokyn k odchodu (jeste ale spolecne foceni u vanocniho stromu). Myslely jsme totiz, ze uz se jede do hotelu, ale ne. Nasedly jsme do autobusu, chvilku jsme po praku krouzili tmou, az se pred nami otevrel uchvatny obrazek. Biltmorske sidlo osvetlene lampionky a svicny (byla to slavnostni noc zvana CANDLELIGHT HOLIDAY CELEBRATION) - obrovska prijezdova jednosmerna cesta, rozsahly travnik... spousta lidi??? Cekala nas nocni prohlidka celeho domu osvetleneho a vyzdobeneho zelenocervenymi girlandami a vanocnimi stromy.
BILTMORE ESTATE je nejvetsi sidlo a nejvetsi dum v soukromem vlastnictvi ve Spojenych Statech. Nechal si jej postavit americky magnat George Washington Vanderbilt, jehoz otcem byl komodor Vanderbilt, ktery behem desti let dokazal nabyt milionu a milionu dolaru. Bylo mu 27, kdyz oslovil architekta Richarda Morrise Hunta a zahradniho architekta Fredericka Law Omsteda (mimo jine autora Central Parku v New Yorku), ke stavbe domu. Stavba probihala mezi lety 1889-1895 - coz je POUHYCH sest let!!!! Cely zamecek je zalozen na 4 francouzskych renesancnich zamecku ze 16. stoleti. Jen tak pro zajimavost, bylo na nej pouzito 11 milionu cihel.
Biltmorsky dum ma 4 patra, na 250 pokoju, 34 loznic, 43 koupelen a 65 krbu. Obrovkse tocite schody se 102 stupinky. Ma taky obrovsky sklep, kde je mimo nekolika kuchyni, to je pro kazdou specialni upravu jidel jina, skladovacich mistnosti, taky telocvicna, bazen (vnitrni, vyhrivany a s ruznou hloubkou, kachlovy), bowling cely ze dreva a stolni tenis, vcetne prevlikacich kabinek. Proc to vypisuju?? No protoze me uchvatilo, ze tohle vsechno vlastnil nekdo na konci 19. stoleti!!!
Vstoupily jsme do nej a me se najednou dotklo to, co se tady mohlo jednou odehravat. Ziva hudba a sbor zpivali ve vstupni hale vanocni pisnicky, vsude byly vanocni stromecky, obrovske schodiste.. Bylo tam ohromne mnozstvi navstevniku, a tak mi prohlidka pripomnela tu na Prazskem Hrade, kdy jsme se zapojili do jakehosi hada a unilym tempem prostupovali a postupovali jednotlivyma mistnostma. Mrzi me, ze jsem nepocitala ty stromecky :)
Po dvou hodinach, co jsme si v uzasu prohlizeli ten magnificentni skvost, jsme se sesly u suvenyru :) na nadvoricku, kde kdysi byvaly staje; dnes je mezi starymi bozy pro kone stylova restaurace..
Kdyz ubehlo asi patnact minut po puvodnim naprosto striktnim calling time = cas, kdy jsme se mely sejit, nastoupily jsme do shuttle=autobusek, ktery vozi lidi z mista na misto (funguje tak treba bus v Ol do Olympie), ktery nas odvezl k nasemu autobusu. Byly jsme nadsene a unavene, vyrazili jsme do tmy a tou jsme taky bloudili asi hodinu, nez Mr. Daniel (po deseti minutach jizdy jsme ho musely prosit, ayb si zapl svetla!!) konecne nasel spravnou cestu ven z arealu.
Pak jsme jeste chvilku bloudili po Asheville, nez jsme nasli smer, kde byl nas hotel a nasledne i hotel samotny. Uz dopredu jsme vedeli, ze budeme spat v Hilton Homewood Suites a mne to den pred odjezdem nedalo a zjistovala jsem na internetu, jestli Hilton v nazvu hotelu opravdu znamena to, co znaci. Zjistila jsem, ze ano, ale nedavala jsem tomu zadnou velkou vahu, protoze jsem si myslela, ze jde o mylku a ... neslo! Hilton vazne patri do Hilton family, a to se vsechno hned ukazalo. Pri parkovani k nam nastoupili dva zamestnanci hotelu, privitali nas a oznamili, ze je pro nas (v 11 v noci) nachystany stolecek s cookies, horkou cokoladou a horkym ciderem hned v hale hotelu. Ubytovaly jsme se v krasnyc



... na cedulce stalo: Vitejte ze Spelman College, jsme velice radi, ze vas tady muzeme mit cely vikend :)


h pokojich a vetsina se nas sesla znova dole v hale u krbu, kde jsme asi do tri do rana hraly hru - TABOO (hadaji se slova; jeden vysvetluje a jeho tym hada; nesmi se ale pouzit urcity vycet slov, ktere by jednoduse navedadely k uhadnuti) a popijely caj a cokoladu s marshmallows ( nou maarsmelousss :D Kuj vi a zna..) :) Rano jsme mely mit snidani v osm, protoze jsme opoustely hotel v 10, ale bylo mi jasne, ze osm rovna se devet a taky tomu tak bylo. Jen ja a slecny z naseho pokoje jsme byly na snidani jako prvni..
Kdyz jsme se odhlasily z hotelu, vratily jsme se zpatky na Estate, tentokrat k prohlidce zahrad a vinice.
Cely pozemek, ktery prinalezi k Biltmore Estates ma asi 30 tisic kilometru ctverecnich a je mensi nez cela jeho puvodni plocha, tu prodali mestu pred nejakym casem. Zahrady jsou v ruznych stylech - italska, anglicka, francouzska... Ty jsou primo pod zamkem a jsou kaskadovite usporadane. (Cely prostor Biltmore Estates se nachazi mezi horami a tak se nadherne vzajemne dokresluji.) 30 tis km ctverecnich tvori louky a pastviny, jezera a lesy (do urcitych casti, ktere jsou

... vjezd do Biltmore Estate ... vanocni stromecek i ve skleniku

dnes zalesnene byly stromy prevezeny a presazeny z jinych lokalit v zemi!). Po zahradach jsme zamirili k vinici, ale museli jsme autobusem a cesta nam trvala vic nez patnact minut, a to jsme byli porad v arealu!! Rikala jsem uz, ze jsme se nekolikrat cestou busem v tom jednom arealu ztratili?? Jezdili jsme porad dokola, nebo odbocovali tam, kam jsme nemeli..
Krom vlastnich vinic, ma


Biltmore taky misto pro produkci vlastnich vin - nejkvalitnejsich v zemi. Pustili nam o tom kratky film, pak jsme par vin otestovaly a pak uz jsme jen nekteri doladily nakupy a jelo se zpatky. ... winery = vinice a sklepy ...
Cestou jsme udelali jen dve kratke zastavky a kolem devate jsme dojeli na kampus.
Kdyz tak nad tim premyslim, asi by se to nemuselo zdat ani tak uzasne, protoze spoustu zamku zname z Evropy - staci Kromeriz, pak Versaiiles; stejne tak jako zahrady - Kvetna, Podzamka, Buchlovice.. ; nemusime mit doma ohranicenou plochu, abychom videli nadhernou rozmanitost prirody - staci cesta do klobouk - kopce a lesy, nebo louky a pastviny u nas na Hane.. Takze v cem to vlastne bylo, ze jsem mela pocit, ze nemuzu byt v Americe, ani jinde na svete... a ze jsem si z toho odnesla naprosto nezapomenutelny zazitek??
Mozna v tom byl kus Vanderbiltovy marnotratnosti a arogance.. Mozna americke megalomanstvi.. Mozna je to v tom, ze vsechno, co znam tady bylo predvedeno v maximalnim provedeni. Mozna, ze je na to miste nejake kouzlo - prestalo vsechny prirodni katastrofy, ktere Severni Karolinu postihly. Prispelo k tomu taky to vanocni. Nebo mozna i historky tykajici se domu (Vanderbilta pronasledovali dvakrat do Evropy, aby se ozenil; sam jej chtel prodat za 13 milionu tehdejsich dolaru; omezeni, ktera v dome platila; to, ze to melo byt pouze letni sidlo - nakonec v nem ale Vanderbilt s rodinou zili). Snad to byl dojem, ze neco takoveho nemuze nikdo vlastnit, a informace, ktera to vyvracely a tedy ta, ze sidlo je stale v soukromem vlastnictvi Vanderbiltovych vnuku a nikoli statu, jak jsem se domnivala ja a kdyz jsem se na to zeptala jedne z pruvodkyn, byla jsem velmi prekvapena.
Tak, jak jsem zacala, tak i skoncim.. BYLA JSEM V POHADCE!!! A nedovedu to ani poradne popsat ...

(Vevnitr se nesmelo fotit a vsechno bylo peclive strezeno, takze fotky interieru nemam, snad jen jeste www. biltmore.com)