WASHINGTON, DC - Nov 22-25

Premyslela jsem, jestli se daji a maji vylety do ruznych mist, a hlavne tady v Americe, planovat podle rocni doby a rekla bych ze ano. Alespon v pripade me "poznavaci vypravy" do DC a nasledne do neplanovaneho New Yorku se to rozhodne potvrdilo.
Podzimne zbarvena priroda, blankytne modra obloha, teplota temer na nule, ale slunicko - tak presne takove byly cele ctyri dny, co jsem cestovala. Z Atlanty me ve stredu v noci vyprovazel dest a stejne tak me i privital dnes k ranu, kdyz jsem se vracela...
Ve Washingtonu studuje uz ctvrtym jeden muj kamarad - Nurlan - z Azerbajdzanu. Sezamili jsme se pred tremi lety na Olomoucke letni skole (OSI). Od te doby, co jsme se rozloucili, jsme si psali emaily, ale posledni dva roky, jsme si na zadny takovy neudelali cas, az doted, co jsem tady. Pozval me do DC, bydli tam v pronajmu v jednom z "town-houses" (to jsou takove ty typicke domecky; prirovnala bych to ke kartonum :) aspon na pohled, no) a tudiz jsem nemusela prebyvat v zadnem hotelu..
Letenku jsem mela sice az na ctvrtecni brzke rano, ale na letiste jsem se vydala uz predchozi vecer. Je to tady vsecko s temi lety hodne zdlouhave, takze bych vstavala nekdy ve dve ve tri, ale predevsim bych musela pres West End sama a v noci.. neneee!!!! Mela jsem pocit, ze neco takoveho udelam jedina - to, ze budu na letadlo cekat vic nez 10 hodin, ale to byl omyl .. Takovych lidi tam byla velka spousta!! Atlantske letiste je nejvetsi v USA a taky je podle toho tak zarizene. Nejvetsi runwayovou plochu obyvaji letadla mistni spolecnosti Delta Airlines, ale vevnitr je to jak v nejakem velkem obchodnim dome plnem kavaren a restauraci. Nasla jsem si misto primo v centru deni - v lobby, kde hrala ziva hudba a kde byla pohodlna kresla, na kterych cekali dalsi at uz cestujici, nebo cekajici :) Bylo tezke najit si tam misto k sezeni, ale nastesti jsem jedno ukoristila. Koupila jsem si jeste pred tim knizku - Iana McEwana (az ji doctu, urcite o ni napisu, je naprosto genialni.. McEwan je muj oblibeny autor a je jeden z nejlepsich soucasnych spisovatelu) - tak jsem ji otevrela a dala se do cteni. Prisedl si ke mne pan - puvodem Vietnamec, ale zijici uz 16 let tady se zelenou kartou, a zacal se vyptavat a vykladat, tak jsem mezi jednotlivymi kapitolami delala nucene prestavky. Byl hodne chytry, tak jsme se bavili o svetove politice a literature, je ted u armady, ale hlavne vsechno zna a vsechno videl a pise knihu (!!!), no ufff bylo to narocne .. Nicmene me zdarne zasoboval kofeinem, coz jsem opravdu potrebovala, protoze jsem byla unavena, ale nemela jsem odvahu na letisti usnout..
Mistni letiste odbavuji uz sest hodin dopredu pred odletem, protoze takove cekani podobne memu neni v Americe vyjimkou, tak jsem uz ve dve mela palubni listek v ruce a ve ctyri uz zacal cely odbavovaci proces. Kdyz jsem se pak konecne dostala do letadla a nasla sve sedadlo, jako obvykle u okynka a jako obvykle za kridlem, privital nas kapitan. Jsem presvedcena, ze pilotovani je jeho druhy uvazek a jeste k tomu polovicni, protoze na nas spoustel jeden vtip za druhym, typu, nespinte mi moje letadlo a podobne :) a to s takovou dikci, ze jsme se museli vsichni smat.
Kdyz jsme se blizili k Washingtonu, zacala jsem vic koukat z okna s pranim videt to vsechno uz z letadla, ale kde nic tu nic. Uz jsem se bala, ze jsem si sedla na spatnou stranu, ale nakonec pan pilot skodolibe prohlasil, ze ti co se snazi neco videt a sedi napravo, maji smulu. A sotva to rekl, zahledla jsem pod sebou Washingtnuv monument - to je ten vysoky obelisk. Vychazelo prave slunicko, a tak se spis vsechno ztracelo v rannim oparu, ale videt to slo.
Nurlan na me cekal, ale trochu jsme se hledali :) Ja jsem totiz necekala, ze prijede autem a uz vubec ne, ze Mercedesem, takze jsem ho ani nepostrehla. Privitali jsme se a jeli jsme rovnou k nemu do Fairfaxu, coz je male mestecko par minut od DC, ale ve state Virginie. Je to kouzelne malebne americke mestecko, ktere ale patri k nejdrazsim castem Washingtonu (jestli je to teda jeste jeho cast). Ziji tam politici a senatori a vubec funkcionari, ale predevsim v duchodvem veku. A je tam bezpecno, protoze maji velice prisna pravidla a zakony a ty vsichni dodrzujou. Tam uz nas cekala Nurlanova pritelkyne Olga - je puvodem Ruska, ale je ted na cekaci listine na obcanstvi. Je tady uz 11 let, od mala si na sebe vydelava a studuje tu. Chvili jsme si vypraveli, co je noveho a tak nejak se seznamovali a pak se vydali na jidlo. Bylo sice obtizne sehnat na Den dikuvzdani otevrenou restauraci, ale nakonec se nam to podarilo v nejakem bistru. Jako v kazde jine restauraci tady jsme se zeptali na stul pro tri, zapsali do poradi a cekali, az nas zavolaji a uvedou ke stolu. Po jidle jsme pak zamirili KONECNE!!! Huraaaaa!!!! ehm .. do Washingtonu, DC. ... takhle to tam vypada (t0 auto samozrejme neilustruje to, co jsem rekla o tech prominentnich obyvatelich :)

Kdyz se me zeptali, co chci videt, rekla jsem vsechno! A tak jsme zacali u Bileho Domu.
Adresa Bileho domu je pro Americany stejne dulezita a znama jako 10 Donwning Street pro Brity a zni 1600 Pennsylvania Avenue. V urcitych dennich hodinach je otevreny pro verejnost , a to bezplatne. Je postaveny z virginskeho piskovce (ale neustale natiraneho), proto je tak bily, i kdyz by se mohlo zdat, ze je snad z mramoru. Styl je to klasicistni, ale v takove podobe, jak si jej z Angli dovezli pristehovalci vyssich trid. Puvodni navrh architekta Hobana tenkrat zvitezil nad aninymnim navrhem Thomase Jeffersona, ktery si ale prisel na sve pri svem prezidentovani, kdyz si mohl dovolit na dome urcite zmeny - pridal dva kridelni pavilony. A od te doby je to nepsana tradice, ze k nemu skoro kazdy americky prezident neco prida nebo na nem neco zmeni .
Takze Bily dum a po nem je na programu Monument .. od nej jde videt jak na Capitol, tak na Lincolnuv pomnik. Monument totiz stoji primo ve stredu pomyslne usecky vedouci od Capitolu ke zminenemu Lincolnovu pomniku. Uz se zacalo serit, tak jsme se k Lincolnovu pomniku vydali radeji hned.. V dalsim.. Ja jsem uz ten den byla nadsenim bez sebe, ale kdyz jsem videla ty dva, kteri mrzli ve vetru, oba nevyspani, protoze krom skoly taky pracujou (Nurlan jako financni poradce pro nejakou firmicku a Olga v jednom supermarketu - vyrabi ramecky na obrazy a fotky) a hladovi, tak jsem si nenapadne vyprosila jeste aspon chvilku strpeni a pak uz jsem byla svolna k tomu, jist se zase najist.. Tentokrat jsme zajeli do ctvrti, ktera se jmenuje Georgetown - je to cast DC, ve ktere jsou nejstarsi budovy, ale zaroven i nejkrasnejsi!!!! Malebne domecky a ulicky, ktere pri trose dobre vule pripomenou neco z Evropy (neni divu, kdyz cely Washington je projektovan na rimskych a reckych planech a typech), i kdyz tady jsou stavebni styly spis tyto - gregoriansky a federalni (oba americke, zalozene vsak na klasicismu, nektere s viktorianskymi prvky) Jen snad kdyby nebyla skoro ve vsech z nich nejaka hospoda, kavarna nebo obchod (ty prevazovaly). Ziji tade diplomate a politici, zurnaliste a spisovatele. Datuje se do roku 1751 a byl puvodne vyuzivan a znam jako prekladiste tabaku.
Nurlan si dal poprve pravou veceri tak, jak by ji dostal na dikuvzdani - jen se nemohl smirit s tim, ze se ke slanemu krocanovi a bramboram musi podavat sladke brusinky. no ale to je spis jen takova epizodka .. :)
Cestou jsme projeli jeste kuse mesta a vratili se do Fairfaxu, abychom se ja s Olgou probudily v dobe, kdy se Nurlan vracel z prace.. ehm.. kolem poledne.. Ale pro me to byl po dlouhe dobe prvni a poradny spanek bez spuntu v usi a bez hrajici televize a telefonujici spolubydli. Tentokrat sla do prace zase Olga, tak jsme ji zavezli. Washington, DC lezi mezi dvema staty, a to Virginii a Marylandem, a jelikoz Olga je z Marylandu, vezli jsme ji tam i do prace.
Byl tzv. cerny patek - tedy patek po Dni dikuvzdani, ktery je ve znameni vseobecnych slev vseho mozneho zbozi (nektere obchody slevily ze vseho, jine jen z "cerneho" sortimentu a nektere to vyresily tak, ze napsaly cedule "velke slevy" a mely zavreno). A kde jinde tohle vsechno zazit nez v Georgetownu. Videla jsem ho tak poprve za dne, ale on to zas nebyl plan jen tak kvuli me. Nurlan se tam potkal s jednim ze svych kamaradu z AZE (vsichni z nich jsou detmi azerbajdzanskych politiku, podnikatelu, ale i mafianu), ktery se k nam pridal. Z Georgetownu, jsme dosli do zalivu k rece Potomac, odkud byl krasny vyhled na prilehle mestecko Arligton, kam jsme taky posleze zajeli. Jeste ale pred tim jsem pronesla dalsi prani, a to videt vsechny pomniky a monument v noci. A tak jsme sli. Totiz nejdriv jen jeli, i kdyz se to nezda, vzdalenosti v DC nejsou zas tak male, o cemz se presvedcila nasledujici den, ale o tom potom. Prosli jsme v podstate stejnou trasu jako predchozi den, ale bylo to jako z obrazku, jak je zname - uplne tma a jen byle pamatky osvetlene zlutou zari svetel. Opet jsem je pristihla, jak mrznou a ze jim neni zrovna po chuti se prochazet v zime, tak jsem se snazila to zlehcit exklamacemi typu, jestli si neuvedomujou, v jak nadhernem miste zijou a jestli citi tu historii ve vzduchu.. :) Taky uz jsem se citila provinile, ze na me pokazde cekali, kdyz jsem fotila. Tak to nakonec rezultovalo v tom, ze jsem je neustale dobihala s omluvou, ze jsem jen "humble tourist" - prosta turistka :) A to zabiralo.. Nejak jsme se po ceste od monumentu k Lincolnovi podel tzv Reflecting Pool (odrazovy bazen...) dostali k debate, proc je novym fenomenem studovat jako hlavni predmet vysokoskolskeho studia tzv women studies (zenska studia), ze pry ze stejneho duvodu, z jakeho studujeme zvirata a rostliny, tedy jako neznami tvorove (ja jsem hadala povsechnou komplexitu), ale debatu jsem uzavrela tim, ze je to proto, ze na men studies nepotrebuje nikdo titul.. Tim jsem si taky ale odsoudila cely vecer k ceste pro Olgu do Marylandu a zpet do Fairfaxu..
Ale mne to nevadilo, protoze jsem vedela, ze sobota patri jenom me, a tak me po ceste do knihovny Nurlan nechal tradicne potreti u Bileho Domu, ja jsem si vzala mapu a vrhla se do vln historie sama.. Jeste jednou jsem obesla Bily dum, ale misto k Monumentu jsem zamirila pres tzv. The National Mall (neco jako park vedouci od Lincolnova pamatniku ke Kapitolu) ke Kapitolu, ktery uz z dalky svitil a pritahoval davy dalsich lidi. Podel Mall jsou ruzne vzdelavaci instituce, spise tedy vedecke a predevsim muzea (od Muzea letectvi a kosmonautiky, po Muzeum Americkych Indianu a Muzeum umeni.. taky ale The Smithsonian muzeum, coz je nejvetsi kulturne-vedecka muzeini instituce v USA). Na chvili jsem se ale z Mall presunula do stareho mesta, a to ve snaze najit vsude oznacovane divadlo s nazvem Ford's Theater, kde byl v roce 1865 spachan atentat tehdejsi prezident Abraham Lincoln (byl zastrelen hercem Johnem Wilkesem Boothesem, pro nehoz Lincoln ztelesnoval vsechno, proti cemu stal). A taky jsem chtela cestou nekde postrehnout FBI Building, ale ani jednu z nich jsem nenasla, i kdyz se vsadim, ze kdybych hledala chvilku dyl, tak bych k nim nakonec dosla. Ale nemela jsem cas, mela jsem v planu videt dalsi dva pomniky a dojit az k Arlingtonskemu hrbitovu.
Takze, nejprve Kapitol .. cim bliz jsem k nemu byla, tim vic a vic zaril. Je to masivni komplex parlamentnich budov. Ta bila kupole, ktera je charakteristicka pro tuto stavbu spojuje Senat a Snemovnu reprezentantu (ve ktere je tolik reprezentantu jednotlivych statu, jak umoznuje velikost populace jednotlivych statu; v Senatu sedi za kazdy stat senatori dva). Ze strany, ke ktere jsem se ke Kapitolu dostala ja, se bohuzel neda vstoupit a i kdyby se dalo, musi byt zaplacena prohlidak, ktera trva asi hodinu a to bylo pro muj casovy rozpocet neprijatelne.
Jak uz jsem psala, od Kapitolu vede cast Mallu, lemovana muzei, k Washingtonovu Monumetu.
Washingtonuv monument / pamatnik je vlastne 170 metru merici obrovsky obelisk z bileho mramoru. Jeho vystavba trvala 36 let (pres Obcanskou valku) a byla zapocata ze soukromych fondu a dokoncena statnim doplatkem. V jeho dutine je vytah, kterym je mozne se nechat vyvest az nahoru zadarmo; problem je ale v tom, ze pocet listku je omezeny urcitym poctem za den, a jelikoz jsem to netusila, nedostala jsem se tam :(Pokracovanim The National Mall se od tohoto pamatniku da dostat primo k Lincolnovu pamatniku pres pamatnik Druhe svetove valky okolo Reflecting Pool (videli jste Foresta Gumpa? Nebo nejaky stary zaznam zname reci pronesen Martinem Lutherm Kingem Jr. zacinajici slovy "Mel jsem sen..."??).
V Lincolnove pamatniku je umistena socha sediciho Abrahama Lincolna ve velikosti 6 metru. Jakoby anticky chram je obklopen 36 dorskymi sloupy.
Okolo Mall veoduciho od Monumentu k Lincolnove pamatniku po obou stranach stoji dalsi pomniky a pamatniky. Na jedne strane je to Pamatnik valky ve Vietnamu (napravo; zed se jmeny padlych hrdinu)
a na druhe potom pamatnik Korejske valky (vlevo).
V podstate po celem meste jsou roztrouseny ruzne pomniky a pamatniky..




Ze ctvrtka a z patku jsem si nechavala nektera mista, az na sobotu, kdy jsem se mohla po DC toulat sama a nikoho tak neobtezovat tim, co chci videt.. Vlastne jsem se za oba dny nedostala jinam nez k Mall a vyse zminenym pamatnikum.. Z nich mi zbyval jeste Jefferson Memorial - Pamatnik Thomase Jeffersona, jednoho z autoru americkeho prohlaseni nezavislosti a tretiho prezidenta USA, ktery se nachazi nedaleko od Mall za jezerem. Narozdil od "bileho sediciho" Lincolna, Thomas Jefferson ma velkou bronzovou "stojici" sochu.
A uz zbyval jen jeden pamatnik v okoli, a to pamatnik "valecneho" prezidenta Franklina Delano Roosvelta. Byl to v podstate park se spoustou bronzovych soch, Roosveltovych projevu a citatu na zdech...
Ve chvili, kdy jsem koupila dalsi baterky do fotaku, pohledy (ktere uz jsem i poslala!!! :) ) a prosla jeste jednou mapu, jsem byla sama se sebou spokojena a mohla jsem si rict, ze jsem videla SKORO vsechno, co jsem na prvni navstevu Washingtonu videt mela.. Skoro pisu proto, ze jsem jeste mela jeden posledni bod v itinerari - Arlingtonsky hrbitov.
Uz se zacalo docela stmivat (to proto, ze jsem mela cely den slunecni bryle :) ) - blizilo se pozdni odpoledne a taky doba, kdy jsem se mela potkat s Nurlanem a ostatnimi na veceri, jeste jednu navstevu Marylandu pro Olgu a navrat do DC na caj.
Jeste jednou jsem se vratila k Lincolnovu pamatniku a odtud jsem pres most pres Potomac presla do Virginie k Arlingotnskemu hrbitovu. Na tomto hrbitove muze byt pohrben jakykoli americky vojak, ktery vykonal aktivni sluzbu v ozbrojenych silach USA, a to uz od dob obcanske valky, ale nejvic je jich asi z valky ve Vietnamu. Je obrovsky, zabira asi 624 akru Virginie a je rozlehly po zelenych svazich. Nahrobky jsou bile, je tu pochovano na 290 000 vojaku a kazdy tyden se tu vykona asi 24 pohrbu.
Krom hrdinu a vojaku, je tu pohrben i prezident John F. Kennedy. Nejvyznamnejsim mistem je tady hrob neznameho vojina, u nejz se strida v pravidelnem intervalu cestna straz. Prisla jsem akorat vcas, na posledni vymenu strazi v pet hodin odpoledne, kdy uz byla pekna tma a vsechno pusobilo tak trochu strasidelne.
Rychle jsem sebehla kopec na hrbitove, trochu si oddechla, kdyz jsem byla za branami :) a ve stejne rychlem tempu jsem zamirila naposledy k pamatnikum a k Mall, tam me vyzvedli a tim skoncila moje oficialni navsteva DC :) V noci me Nurlan zavezl na nadrazi Greyhoundu (americka dopravni autobusova spolecnost), odkud jsem mela vyrazit na jednodenni vylet do New Yorku.. Ale o nem zase priste :)
Jeste pridam fotky z DC, mam jich spousty, ale nemam tolik casu, proto i tento clanek pisu uz tyden a jestli se vam zda malinko odflaknuty, tak se vam to nezda ..