Pozdraveni ze Chicaga II.

Asi cekate na obrazky a na popisky a na nejake cestopisne poznamky, ale dnes jeste ne... Omlouvam se, ale pocasi nam trochu nepreje se dostat ven. Krom jednoho dne, pondeli, kdy jsme se se Chantou vydaly do downtownu projit celou centralni hlavni "tridu", nas zabavily predevsim vanocni vyzdoby a ehm obchudky a vyrobce nejlepsiho popcornu ze pry - Garrett (smichany syrovy a karamelovy popcorn????). Byla velka zima a tak nas moc netesilo pohybovat se po preplnenych ulicich, a tak jsme naskocily do prvniho autobusu, ktery nas zavezl k NAVY PIER, coz je pristavni molo, ktere z casti pripomina Brighton Pier v Anglii - obchudky se suvenyry, automaty, herny, obcerstveni, kavarny a restaurace, dokonce Shakespearovske divadlo, no ale samozrejme pristav pro velke bile "bohate" jachty. To uz byla tma a jelikoz cesta do downtown Chicaga nam trvala asi hodinu, vydaly jsme se uz k Chante domu. Tentokrat ale celou cestu autobusem a tak jsme cestovaly asi dve a pul hodiny.
Chanta bydli s maminkou na jiznim predmesti Chicaga na krizovatce dvou ulic, jejichz smery jsem jeste doted nepochopila (uz mam trochu naznak, ale.. porad netusim..). Jejich tripokojovy byt je ve tretim patre domu pro vic rodin a je preplneny vanocnimi motivy a svetylky a fotkami jich dvou :)
Na tomto miste bych mohla napsat neco jako: "maminko, tatinku vari tady dobre" :) Maminka se vazne snazi, na to, ze vetsinu jidel si holky objednavaji nebo ji venku, vyvaruje kazdy den. Ale ono to jejich vareni nevyzaduje o moc vic namahy nez objednani pres telefon. Kdyz jsme se napriklad bavily o testovinach se zeleninou a omackou, v nasem povedomi by vscehny suroviny zabraly minimalne polovinu kuchynske linky, tady se to vsechno vejde do jednoho jedineho sacku v mrazaku. Ale pravda taky je, ze polotovary tady jsou daleko "opravdovejsi" nez ty u nas.
V Chicagu a okoli v poslednich dnechprevazuje mrazive pocasi. Na zacatku tydne byly mrazy tak velike, ze bylo nebezpecne vydat se ven. Ti, co museli do prace, byli vyzvani zamestnavateli, aby radeji nejezdili, ale jinak to chod a tempo a zivot mesta nijak neomezilo ani nezpomalilo. Takze utery jsme stravily doma. Ve stredu byla porad zima, ale svitilo slunicko, rozhodne bylo nad nulou a bylo "sucho", tak jsme sly se Chantou do kina (Perfect Holidays - takovy predvanocni americky kyc) a na nakupy :) Vcera se pocasi zase pokazilo a kdyz uz to vypadalo, ze to bude dalsi "zabedneny" den, domluvila jsem si setkani s mummcinou byvalou laborantkou, ktera se preddvanacti lety vydala na rok do Ameriky zlepsit si anglictinu a uz tady zustala, vdala se tu - vzala si kluka z Holesova, se kterym se potkala az tady, vystudovala uplne neco jineho, nez v cem puvodne chtela pokracovat (ted dela do pocitacu), prozila si tezke chvilky, totiz par tezkych let cekajic na verdikt toho, zda dostane s manzelem zelenou kartu a bude moct zustat nebo ne.. Zije 70 mil od Chicaga a prijela si pro me, sedely jsme v restauraci na rozku a povidaly si.... Dosly jsme k jednotnemu nazoru, ze si nikdo nedokaze u nas predstavit, kolik usili to stoji vybudovat si tady normalni standard ziti. A neplati to jen pro imigranty, ale i pro zdejsi lidi. I kdyz se zda, ze tady ma kazdy vsechno, nikdo uz nevidi, kolik lidi se zadluzuje smesne i kvuli obleceni. Jestlize ma nekdo auto??? Tady neni auto majetek, ale spotrebni zbozi a je to zivotni nustnost. PLacene vzdelani, ne kazdy si ho muze dovolit, ne moc dobra zdravotnicka pece. Teda pece je excelentni, ale neni pro vsechny. ... Je toho moc a neda se to vysvetlit, musi se to zacit. Amerika neni zeme pro klidny zivot..
Dnes jsme byly zase jen doma a zitra se vydavame do downtown, tentokrat kazda za jinym zamerem. Chanta ke kadernikovi a ja, konecne se budu moct sama vydat na dalsi expedici po Chicagu a rozhodne toho uvidim vic, nez s ni :) JE to s ni..trochu narocnejsi :)
Takze budu fotit a fotit a napisu a fotky nekdy pozdeji, ji???

Take care, folks!!!!