Posledni pozdraveni z Ameriky a takovy maly predvoj velkeho souhrnneho clanku.. Asi za delsi dobu, ale abyste s nim pocitali :)
6 hodin till the very end ...
Proc se cely muj blog jmenuje takhle?? Protoze je to oslavna pisen :) Jela jsem na ni s Len dve hodiny na Schwinnu, kdyz mi prisel dopis, ze jsem byla vybrana pro Merrilluv studijni program a stipendium.. A taky, mluvi to za vse.. Za zacatek, za prostredek, za konec ...
pátek 9. května 2008
čtvrtek 8. května 2008
"Say goodbye!" - "Goodbye!"
... davam ji sem znovu, protoze tentokrat nemam ukrojena Acka :)
Zvlastni pocit .. podivne smiseny, abych pravdu rekla .. nejak mi to nedochazi .. vidim pred sebou zabalena zavazadla .. nachystane veci na zitrek .. rozmyslene obleceni na jednotlive casti celeho cestovani .. pripravene veci, ktere jeste zbyva vratit .. pod svym stolem mam Chantin kufr (zoufale!teda ona .. odjizdi v sobotu .. rekla bych, ze neodjede do pulnoci!) .. zdi bez obrazku .. jen jeden u postele a kalendar vedle stolu .. asi uz vazne letim domu ..
(btw. ne ze bych nekoho podcenovala, ale kdyby nahodou :) pod timhle clankem je prispevek priiiimo z Akvaria :) )
Atlanta is crying for me ... May 8 2008 / Atlanta pro me place ...
... a pokud ne, tak ted vypadam jako egoista, co az moc preanalyzovava veci a situace :) Ale je tak nejak prijemne prizpusobit si deni poslednich dni k vlastnimu obrazu.. Tak je tomu u me dnes. Pocasi uz od vcerejska bylo trochu jine nez par dni pred tim, kdy bylo slunecno a teplo, naproste leto. Vcera foukalo a dnes bylo ve vzduchu citi vlhko (hm, jde vlhko citit?) a i kdyz svitilo slunicko, zavanelo to destem. Po ranni zkousce, posledni a ... snad uspesne (standartne jsem popsala 8 stran) ... jsem si zacala pomyslne odskratavat lidi, se kteryma jsem se mela rozloucit. Odpoledne jsem s byla konecne napevno domluvena s Krystle na Akvarium, ale jeste pred tim jsem se zastavila u sebe a udelala jsem dobre, protoze jsem tak zjistila, ze Bank of America si narokuje stejne pravo na rozlouceni se se mnou a tudiz mi udelali par uprav na uctu, ktere me rozhodne nepotesily ani v nejmensim. Nastesti u nas byla Chantina kamaradka, Aisha, ktera me mimochodem zitra poveze na letiste, a ta pracuje v bance a vzala to do svych rukou a Chantina telefonu a vscehno vyridila.. Uff .. Rozloucit se tam ale pujde stejne, protoze musim "cash a check" (anglicky to pisu zamerne, protoze je to znama metafora v reci "I Have A Dream" od Martina Luthera Kinga, Jr...znamena to vymenit sek za penize), ale abych pravdu rekla, ani to ze je to naposled me neuklidnuje! Vsechno se vyresilo a ja uz jsem pak mohla myslet jen na Akvarium. Normalne stoji vstupne 26 dolaru (seriously???), coz je vazne moc, kdyz ve srovnani s tim, kazde jine muzeum stoji polovic, ale je to pochopitelne, protoze naklady jsou v akvariu prirozene daleko vyssi nez napriklad ve Svete Coca-Coly... Proto jsme tam ani nesli tenkrat, kdyz tu byli M a L. Zkratka se nam to neveslo do rozpoctu. Nedavno jsem se ale dozvedela, ze je mozne uplatnit college ID (studentskou kartu) a dostat tak 50% slevu na vstupne. Jediny zadrhel byl v tom, ze to plati az po 3. hodine odpoledne a akvarium zavira v 5. To me malinko strasilo, ale rikala jsem si, ze se kdyztak trhnu a nasadim sve "videt-vsechno-nejlepe-sama" tempo. Ale nebylo to zapotrebi, protoze samotne akvarium neni zase tak velike, jak vypada, a tak nam stacila hodina..
Georgia Aquarium je darem statu Georgie manzeli Billem a Bernie Marcus a je pomerne nove. Jako vsechny kulturne-vzdelavaci instituce (muzea a pod.) bylo i toto zarizeni vysoce interaktivni, coz zahrnovalo hry na obrazovkach u jednotlivych akvarii, prulezky a skluzavky pro deti, spoustu "podlezu" pod akvaria (taky pro deti, my jsme zkusili - pisu mekke I, protoze se k nam pridal jeste Krystelin kamarad - jedno a mozna jeste ted nekoho boli zada, jak jsme se museli ohybat :), dalsi uz jsme neryskovali) a tak. Cely prostor je rozdelen na 5 oddilu - na TOUCH POOLS - bazenky s takovymi zivocichy, na ktere si muze navstevnik sahnout; dale oddeleni s ricnimi rybami a vodnimi zivocichy - v teto casti byly ryby pouze z oblasti Georgie; oddil s zivocichy chladnejsich oblasti; velka oceanska "nadrz" s vice nez 50 000 rybami; a tropicka oblast kolem koralovych utesu. A bylo to uzasne.. Myslela jsem na dedu a na Filipka a na Aldu a ... a tak jsem si splnila i navstevu akvaria... :)
Cestou zpatky uz to vypadalo, ze nedojdeme ani na MARTu, zacalo poprchat a kdyz jsme dorazili na West End station porad lehunce kapalo. Musely jsme s Krystle jeste zaridit nejake nakupy (ona CVS pro anti-histaminika a ja pro marshmallows pro Len - ehm, do not get overexcited, ja jsem ty minule snedla :D ) a kdyz jsme sly zpatky, byla nasnade uz rychlejsi poklusova chuze, protoze to uz pekne prselo...
A tak jsem si rikala, ze me nechala Atlanta videt a uzivat si vsechno a ted, na konci posledniho dne, pro me place... Zitra ma byt 30 stupnu, tak se se mnou snad bude loucit se slunickovym usmevem.
Ted, az dopisu, tak se vrhnu do dobalovani... Ale popravde? Vubec mi nedochazi, ze odletam.. Vidim kufry a prazdnou skrin, ale porad mam pocit, ze to jeste nic neznamena .. Je to zvlastni pocit..
(btw. za vsema fotkama a videi z Avaria je jeste par ukazek z dnesniho zpivani fontany v Centennial Parku...)
... akvaria tvorila v nekterych mistnostech i strop...
... morsky konik ...
... Krystle kouzlici na interaktivni dotykove tabuli ...
... Jelly Fish - meduuuuuzaaaa
... koralove utesy (spatne svetlo a jedina fotka, protoze mi dochazely baterky a ja jsem jeste chtela fotit mimo .. )
... tohle byla zvlastni jelly ryba .. proud vody, ktery ji prochazel na ceste zpatky z telo fosforeskoval (to svetelkovani, ktere je nepatrne postrehnutelne); zrejme tim, jak se pres telicko tohoto zivocicha lame svetlo ... Nevim ale, co je to za rybku nebo potvurku ..
Georgia Aquarium je darem statu Georgie manzeli Billem a Bernie Marcus a je pomerne nove. Jako vsechny kulturne-vzdelavaci instituce (muzea a pod.) bylo i toto zarizeni vysoce interaktivni, coz zahrnovalo hry na obrazovkach u jednotlivych akvarii, prulezky a skluzavky pro deti, spoustu "podlezu" pod akvaria (taky pro deti, my jsme zkusili - pisu mekke I, protoze se k nam pridal jeste Krystelin kamarad - jedno a mozna jeste ted nekoho boli zada, jak jsme se museli ohybat :), dalsi uz jsme neryskovali) a tak. Cely prostor je rozdelen na 5 oddilu - na TOUCH POOLS - bazenky s takovymi zivocichy, na ktere si muze navstevnik sahnout; dale oddeleni s ricnimi rybami a vodnimi zivocichy - v teto casti byly ryby pouze z oblasti Georgie; oddil s zivocichy chladnejsich oblasti; velka oceanska "nadrz" s vice nez 50 000 rybami; a tropicka oblast kolem koralovych utesu. A bylo to uzasne.. Myslela jsem na dedu a na Filipka a na Aldu a ... a tak jsem si splnila i navstevu akvaria... :)
Cestou zpatky uz to vypadalo, ze nedojdeme ani na MARTu, zacalo poprchat a kdyz jsme dorazili na West End station porad lehunce kapalo. Musely jsme s Krystle jeste zaridit nejake nakupy (ona CVS pro anti-histaminika a ja pro marshmallows pro Len - ehm, do not get overexcited, ja jsem ty minule snedla :D ) a kdyz jsme sly zpatky, byla nasnade uz rychlejsi poklusova chuze, protoze to uz pekne prselo...
A tak jsem si rikala, ze me nechala Atlanta videt a uzivat si vsechno a ted, na konci posledniho dne, pro me place... Zitra ma byt 30 stupnu, tak se se mnou snad bude loucit se slunickovym usmevem.
Ted, az dopisu, tak se vrhnu do dobalovani... Ale popravde? Vubec mi nedochazi, ze odletam.. Vidim kufry a prazdnou skrin, ale porad mam pocit, ze to jeste nic neznamena .. Je to zvlastni pocit..
(btw. za vsema fotkama a videi z Avaria je jeste par ukazek z dnesniho zpivani fontany v Centennial Parku...)
... akvaria tvorila v nekterych mistnostech i strop... 
... morsky konik ... 
... Krystle kouzlici na interaktivni dotykove tabuli ... 
... Jelly Fish - meduuuuuzaaaa 
... koralove utesy (spatne svetlo a jedina fotka, protoze mi dochazely baterky a ja jsem jeste chtela fotit mimo .. )... tohle byla zvlastni jelly ryba .. proud vody, ktery ji prochazel na ceste zpatky z telo fosforeskoval (to svetelkovani, ktere je nepatrne postrehnutelne); zrejme tim, jak se pres telicko tohoto zivocicha lame svetlo ... Nevim ale, co je to za rybku nebo potvurku ..
středa 7. května 2008
Len ma konkurenci .. May 7 2008
Nakonec jeden maly "update" i dnes. Kdyz jsem se vracela do pokoje z vecere, uz jsem to nevydrzela a musela jsem to vyfotit.. Chantina cast pokoje pred odjezdem (sobotnim) vs. moje pred patecnim ..
Btw. kdyby chtela Len tvrdit, ze nechape srovnani, protoze absolutni prvenstvi patri ji, tohle ma byt jako ta faze "uklizena". Vypadalo to daleko hur a nekolik noci ani Ch neprisla spat do pokoje, jelikoz nemela kde spat...
Btw. kdyby chtela Len tvrdit, ze nechape srovnani, protoze absolutni prvenstvi patri ji, tohle ma byt jako ta faze "uklizena". Vypadalo to daleko hur a nekolik noci ani Ch neprisla spat do pokoje, jelikoz nemela kde spat...
úterý 6. května 2008
Little5p, Westin and Alice Walker May 6 2008
Tak zoufale se mi ted nechce rano vstavat! Stejne jako dnes, jako obvykle me vzbudila Chanta svym hlasitym vstavanim, ale jeste po jejim odchodu jsem chvili lezela, ale jen do chvile, kdy jsem si zacala vyhrozovat hrubym nasilim a zaleknuta vlastni fantazii, jsem vstala, nachystala se a namirila si to k MARTe a rozloucit se prochazkou s Little Five Points. Vite, s tim nejkosmopolitnejsim stredobodem Atlanty, mistem, kde se daji potkat snad vsechny zivotni styly na jedne jedine ulici. I kdyz bylo pred polednem, v Little Five bylo uplne ticho a mrtvo, zadny styl a zadny "kosmopolitan" (s hackem nad T). Tak jsem se prosla nahoru a dolu ulici, udelala nejake fotky a zase jela zpatky na kampus, protoze dnes byl posledni den, kdy jsem se mohla rozloucit s Dr. Ganz. Prisla jsem do kancelare a uz kdyz jsem se objevila ve dverich, Marge mela slzy v ocich, poplakala si, ja jsem ji prislibila tuny mailu na ruzna temata a presvedcovani ostatnich studentek UPOLu, aby si vyraly Spelman (coz budu delat, i kdyby me nepoprosila).
Dnesek byl posledni volny, uplne volny den, ktery jsem tu mela, protoze zitra se musim ucit na ctvrtecni zkousku, tak jsem se ho snazila nabyt co nejvic. Na odpoledne jsme byly s Krystel domluvene na Aquarium, ale najednou se objevil zahadny meeting, na ktery musela jit a ja jsem na ni mela cekat. Pridala se k nam Mariamma, tak jsme cekaly spolu, ale kdyz Krystel nesla, vydaly jsme se do DOWNTOWN sama, ale uz bylo po 4. hodine a v Aquariu zaviraji v pet. Ale jely jsme stejne. Bylo prekrasne pocasi cely den, svitilo slunicko, bylo asi 30 stupnu a jednoduse neexistovalo, abych nesla. Prijely jsme k Centennial Parku a kdyz jsme stoupaly po schodech k Philips Arene, Mariamma mi ukazala, ze pristresek pred pokladnami je podpirany pismeny, ktere tvori slovo ATLANTA (viz nize na obrazku!) a vazne!!! Nevsimla jsem si toho nikdy a asi bych na to ani neprisla bez ni. Ja jsem ji zase na oplatku prozradila neco, co netusila sama a to zije v Atlante cely zivot. Ptala jsem se, jestli je pravda, ze je v "te valcovite" budove opravdu na vrcholu otocna restaurace. Nevedela, ale navrhla, ze bychom to mohly zkusit a na to jsem cekala. Bylo jasne, ze bude restaurace zarizena tak, ze budeme muset chte nechte chvilku sedet a neco maleho a draheho si objednat (domluvily jsme se na caj). Vesly jsme do hotelu (zapomnela jsem rict, ze cela WESTIN tower je jeden velky hotel!!!), nastoupily suverenne do vytahu a selskym rozumem jsme zvolily nejvyssi (45.) patro. Pred nami se ale otevrelo patro, kruhovity pudorys samozrejme, s hotelovymi pokoji a par kancelaremi, tak jsme se v jedne z nich zeptaly, jak se muzeme dostat do restaurace na vrcholu budovy. Instrukce: vytahem zase dolu a zvolit jeden ze dvou obsluhovanych vytahu az nahoru. Tyto dva jsou obsluhovane proto, aby byl neustaly prehld o tom, kolik hostu a kdo je prave v restauraci. Z toho ze 45. patro neni nejvyssi, vyplynulo z nasi spatne zastavky. Obe! (i Mariamma) jsme ale byly prekvapene, ze se restaurace "otaci" v patre cislo 72! Vytahem jsme se tam dostaly se skupinkou ostatnich navstevniku behem 45 sekund!! A kdyz jsme vystoupily, zrejme jsme tak splynuly s davem, ze nas automaticky smerovaly do mistnosti, ktera byla plna lidi s cedulkami a jmenovkami s talirky a sklenickami v ruce.. Tak nam doslo, ze jsme se staly nepozvanymi hosty na rautu vydavatelstvi Pearson, ktere krome vsech mych ucebnic vydava detske edukacni materialy a tak podobne.. Nikdo se nas za celou dobu nezeptal ani sluvkem na to, kdo jsme a co tam delame, nikomu neprislo zvlastni, ze mezi skupinou lidi s vekovym prumerem 35, my dve znacne vycnivame, vsichni se na nas usmivali a doporucovali toto a tamto :) Ja jsem dotazana byla a dvakrat - na to, kde jsem se dokazala tak bezvadne spalit (vam rikam, ze v inman parku v nedeli :)). Pani z Aljasky hledala bazen a doufala, ze jsem si sva bolestiva zada vyslouzila prave na lehatku u nejakeho takoveho zarizeni. Obesly jsme si podel oken celou restauraci, ja jsem vyfotila nejake fotky, Mariamma se dobre najedla :) a sly jsme.. Bylo to uzasne!!! Senzacni :) A tak nejak to ilustruje celou tu mou americkou cestu.. Je to takova metafora toho, jak jsem se dostala na Spelman. Nahodou a necekane a se vsim prijemnym ...
Chvilku jsme jeste posedavaly v Centennial Parku a pak jsme se vydaly pesky ke Spelmanu. Vzdycky jsem vedela, ze to nemuze byt daleko, ale nikdy jsem se neodhodlala to riskovat sama. Kdyz ale Mariamma zacala zmatkovat se smery, kterymi bychom se mely vydat, zachranil nas nas skolni autobus (minibus) a odvezl nas po mensi objizdce az pred Sisters Chapel. Tam jsme si vzpomnely, ze se dnes kona slavnostni predavani ceny cernosske, americke, jizanske spisovatelce Alice Walker, a tak jsme sly. Prisly jsme po nudnych unilych uvodnich proslovech primo na jeji prednasku o miru a valce a poezii. Kdyz ji byla predana cena, mela jeste autogramiadu. Mam tak od ni podpis v programu a i fotku s ni, ale ta je naprosto nepublikovatelna a neukazovatelna, protoze diky pylu vsude a alergiim, jsem ted (cituji, protoze tohle neni muj termin) "opuchlina opuchla".
Prisla jsem k sobe, po celem tom dlouhem a senzacnim slunecnem dni, s naprosto spinavyma nohama (ne ze bych chodila bosky, ale flip-flops - to je skoro bosa) a s pocitem, ze ted uz muzu s klidnym svedomim domu...
[Doufam, ze bude zitra prset, aby me to netahlo ven a poradne se ucila na nejtezsi zkousku tady.. Mimochodem, casti te zkousky bude i Alice Walker a jeji dilo, jelikoz spada do skatulky jizanske literatury...]
Fotky ..
Dnesek byl posledni volny, uplne volny den, ktery jsem tu mela, protoze zitra se musim ucit na ctvrtecni zkousku, tak jsem se ho snazila nabyt co nejvic. Na odpoledne jsme byly s Krystel domluvene na Aquarium, ale najednou se objevil zahadny meeting, na ktery musela jit a ja jsem na ni mela cekat. Pridala se k nam Mariamma, tak jsme cekaly spolu, ale kdyz Krystel nesla, vydaly jsme se do DOWNTOWN sama, ale uz bylo po 4. hodine a v Aquariu zaviraji v pet. Ale jely jsme stejne. Bylo prekrasne pocasi cely den, svitilo slunicko, bylo asi 30 stupnu a jednoduse neexistovalo, abych nesla. Prijely jsme k Centennial Parku a kdyz jsme stoupaly po schodech k Philips Arene, Mariamma mi ukazala, ze pristresek pred pokladnami je podpirany pismeny, ktere tvori slovo ATLANTA (viz nize na obrazku!) a vazne!!! Nevsimla jsem si toho nikdy a asi bych na to ani neprisla bez ni. Ja jsem ji zase na oplatku prozradila neco, co netusila sama a to zije v Atlante cely zivot. Ptala jsem se, jestli je pravda, ze je v "te valcovite" budove opravdu na vrcholu otocna restaurace. Nevedela, ale navrhla, ze bychom to mohly zkusit a na to jsem cekala. Bylo jasne, ze bude restaurace zarizena tak, ze budeme muset chte nechte chvilku sedet a neco maleho a draheho si objednat (domluvily jsme se na caj). Vesly jsme do hotelu (zapomnela jsem rict, ze cela WESTIN tower je jeden velky hotel!!!), nastoupily suverenne do vytahu a selskym rozumem jsme zvolily nejvyssi (45.) patro. Pred nami se ale otevrelo patro, kruhovity pudorys samozrejme, s hotelovymi pokoji a par kancelaremi, tak jsme se v jedne z nich zeptaly, jak se muzeme dostat do restaurace na vrcholu budovy. Instrukce: vytahem zase dolu a zvolit jeden ze dvou obsluhovanych vytahu az nahoru. Tyto dva jsou obsluhovane proto, aby byl neustaly prehld o tom, kolik hostu a kdo je prave v restauraci. Z toho ze 45. patro neni nejvyssi, vyplynulo z nasi spatne zastavky. Obe! (i Mariamma) jsme ale byly prekvapene, ze se restaurace "otaci" v patre cislo 72! Vytahem jsme se tam dostaly se skupinkou ostatnich navstevniku behem 45 sekund!! A kdyz jsme vystoupily, zrejme jsme tak splynuly s davem, ze nas automaticky smerovaly do mistnosti, ktera byla plna lidi s cedulkami a jmenovkami s talirky a sklenickami v ruce.. Tak nam doslo, ze jsme se staly nepozvanymi hosty na rautu vydavatelstvi Pearson, ktere krome vsech mych ucebnic vydava detske edukacni materialy a tak podobne.. Nikdo se nas za celou dobu nezeptal ani sluvkem na to, kdo jsme a co tam delame, nikomu neprislo zvlastni, ze mezi skupinou lidi s vekovym prumerem 35, my dve znacne vycnivame, vsichni se na nas usmivali a doporucovali toto a tamto :) Ja jsem dotazana byla a dvakrat - na to, kde jsem se dokazala tak bezvadne spalit (vam rikam, ze v inman parku v nedeli :)). Pani z Aljasky hledala bazen a doufala, ze jsem si sva bolestiva zada vyslouzila prave na lehatku u nejakeho takoveho zarizeni. Obesly jsme si podel oken celou restauraci, ja jsem vyfotila nejake fotky, Mariamma se dobre najedla :) a sly jsme.. Bylo to uzasne!!! Senzacni :) A tak nejak to ilustruje celou tu mou americkou cestu.. Je to takova metafora toho, jak jsem se dostala na Spelman. Nahodou a necekane a se vsim prijemnym ...
Chvilku jsme jeste posedavaly v Centennial Parku a pak jsme se vydaly pesky ke Spelmanu. Vzdycky jsem vedela, ze to nemuze byt daleko, ale nikdy jsem se neodhodlala to riskovat sama. Kdyz ale Mariamma zacala zmatkovat se smery, kterymi bychom se mely vydat, zachranil nas nas skolni autobus (minibus) a odvezl nas po mensi objizdce az pred Sisters Chapel. Tam jsme si vzpomnely, ze se dnes kona slavnostni predavani ceny cernosske, americke, jizanske spisovatelce Alice Walker, a tak jsme sly. Prisly jsme po nudnych unilych uvodnich proslovech primo na jeji prednasku o miru a valce a poezii. Kdyz ji byla predana cena, mela jeste autogramiadu. Mam tak od ni podpis v programu a i fotku s ni, ale ta je naprosto nepublikovatelna a neukazovatelna, protoze diky pylu vsude a alergiim, jsem ted (cituji, protoze tohle neni muj termin) "opuchlina opuchla".
Prisla jsem k sobe, po celem tom dlouhem a senzacnim slunecnem dni, s naprosto spinavyma nohama (ne ze bych chodila bosky, ale flip-flops - to je skoro bosa) a s pocitem, ze ted uz muzu s klidnym svedomim domu...
[Doufam, ze bude zitra prset, aby me to netahlo ven a poradne se ucila na nejtezsi zkousku tady.. Mimochodem, casti te zkousky bude i Alice Walker a jeji dilo, jelikoz spada do skatulky jizanske literatury...]
Fotky ..
... z LITTLE FIVE POINTS
... myslim, ze ty fotky nepotrebujou komentar, hmmm ? 
... obrazek West-Endske pozarni stanice, kterou jsem objevila vcera z MARTY a dnes jsem k ni nasla i cestu ...
... a z odpoledniho DOWNTOWNu 
... vidite to? ATLANTA pred Philips Arenou 
... puvodne jsem myslela, ze jsou to otevrena okna, ale Mariamma mi pripomnela tornado, ktere Downtown pred dvema mesici postihlo a tohle jsou porad jeste pozustatky - tabule ve vybitych oknech ... a stejne tak jeste nejake v Omni Hotelu
WESTIN TOWER
... a z pohledu z Sun Dial restaurace ...
Centennial Park zhora ... 
Olympijska fontana v Centennial Parku - trysky pristi do rytmu hudby ...
... a tohle je Mariamma (uprostred obliceje ma stin ze slunecniku :) )
... ALICE WALKER
Btw. Akvarium mam v planu na ctvrtek!!! (a musim tam uz kvuli dedovi :) )
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
