Balicek, Coco a nicnedelani

Vcera vecer jsem se vratila ze zkousky naprosto vyrizena. Po celem tydnu behani z budovy do budovy, skoly, prace a zpivani, domaci pripravy na seminare a hlavne pozdniho ulehani, marne snahy kolikrat usnout pres hrahjici televizi a brzkeho ranniho vstavani, jsem nemela chut delat uz vubec nic.. Mela jsem ale prece jenom nejake zalezitosti, ktere jsem chtela zvladnout..
Tak treba "prebalit" balicek, ktery se uz vic jak tyden chystam poslat domu. Takze jsem si na poste pred par dny vyzvedla krabicku, kterou jsem si poskladala az vcera, prepsala jsem "instruktazni dopis", zmenila datum, zalepila, nadepsala adresou a dnes rano jsem velmi eagerly = horlive cupitala na US postu, protoze od nas z kampusu se daji posilat jen dopisy. Holky mi rikaly, ze je v sobotu dopoledne otevrena, tak jsem se domluvila s Mayu a vyrazily jsme. No, nasly jsme to lehce, ale ne rohu krizovatky na nas maval pan z auta a volal, ze jestli jdeme k nim, jakoze na postu (poznal to zcela jednoduse, jelikoz jsem nesla veeelikou krabici primo pred sebou), tak ze je zavreno. Sly jsme se prece jen presvedcit a vazne.. Dalsi pan nas nasmeroval na postu, ktera je zarucene otevrena, dalsich 20 minut chuze, ale protoze jeho directions = instrukce byly pomerne zmatene, rozhodly jsme se, ze dalsi turu uz nepodniknem a vratily jsme se na kampus. Zajimalo by me, jestli ja tu krabici nekdy poslu .. chjo ..
Rano jsem nesnidala, a tak jsem se stavila na obed, opet s krabici v rukou.. Nejsem si ted moc jista, jestli uz jsem psala o te druhe Japonce, ktera pred par dny prijela. Jmenuje se Satoko, ale rika se ji tu Coco. Je tu uz druhy rok. Vloni tu byla jen na vymenu, a tak se ji tu zalibilo, ze si to jeste o rok prodlouzila.. Mela pomerne potize s vizem, tak dorazila se spozdenim. Potkala jsem ji ve stredu vecer jak se taha se dvema tezkymi kufry, v desti a bahnem, tak jsem ji pomohla. Vedela jsem, ze ma prijet a tady ji nebylo mozne nepoznat. Tak jsme se daly do reci a dnes jsme se potkaly na obede. Je strasne sympaticka a zna to tady. A hlavne jeji anglictina je temer naprosto dokonala. Rikala ale, ze kdyz sem prijela prvne, nemluvila vubec dobre a probrecela nekolik tydnu kvuli sve anglictine.. Tak doufam, ze takovy pokrok, jaky udelala za rok ona, potka i me :)
Vcerejsi vecer ale nebyl jen odpocinkovy. Kdyz jsme se vracely ze zkousky, poprosila me rozpacite Mayu, jestli by se mnou nemohla chvilku mluvit. Sesly jsme se tedy v kuchynce a ona spustila. Z pocatku se me nenapadne ptala na to, jak se mi tu zdaji lidi a jestli jsem narazila na nejaky problem. Pak narazila na to, ze ma pocit, ze se k ni ne vsichni chovaji pekne, ze je z toho zmatena a najednou se rozplakala, protoze ke vsem temto pocitum z lidi ji nepridava jeji nejistota se svou znalosti anglictiny.. Bylo mi ji strasne lito, protoze je vazne strasne bezelstna a milunka, tak jsme si povidaly, ja jsem se snazila ji rozebrat, ruzne jsem vtipkovala a i kdyz to zpocatku vypadalo, ze to nepujde jen tak, nakonec se nam podarilo spatnou naladu zahnat a bylo dobre.. Byla jsem rada, protoze dnes uz komunikovala uplne jinak, tak nejak jisteji..
Dnesni den mam naplanovany jednoznacne.. nemam zadny plan. Chci si udelat skolu, abych nemusela potom zitra nebo v pondeli, mam ve stredu test ze spanelstiny, tak se chci pripravit a chci si odpocinout..

Dekuju za nespocet dobrych zprav z domu.. Daddynek doufam se rozhodl dle sveho nejlepsiho vedomi a svedomi, mummince je snad uz lip, Len se predpokladam zitra vrati ve stavu nedovolujicim normalnimu cloveku zahajit novy a jeste ke vsemu posledni skolni rok, ale on ato zajiste hrave zvladne, Phi se asi jen tezko bude smirovat s myslenkou, ze ty nejbohatsi prazdniny na zazitky uz jsou za nim, Michalek snad sem tam prijde z garaze domu, aby si se mnou mohl popovidat.. No a holcinky, jak jste na tom se statnicema?? Moc na vas myslim.. Babi a dedo, vam slibuju, ze budu psat pravidelneji.. a cestovatelko Koalko, Tys ted urcite prozivala krasne chvilky s panem P., vid? I feel for you..a chci taky .. :(

Tak tedy byeee.. :*