Moje mala velka Amerika ..

Jestli jsem si myslela, ze jsem "kolumbosovsky" prvni Ameriku objevila v den, kdy jsem vysla za hradby kampusu, tak jsem se teda zmylila. Ta prvni prava Amerika me cekala az dnes, kdy jsem se opet sama vydala vstric westendovskym ulicim.. Jela jsem do centra, abych si vyridila to Social Security..
Instrukce jsem mela zcela presne - od nasi koordinatorky i od Mayuko, ktera si vsim prosla uz vcera. Pri dnesni preprave MARTou jsem si pocinala naprosto samostatne a samozrejme, jako bych tento system vyuzivala od ranneho detstvi :) Vlakem jsem se nechala zavest do stanice CIVIC CENTRE, a kdyz jsem vystoupila, prvni, co me napadlo, bylo, ze jsem kaca, protoze jsem si sebou nevzala fotak, abyste to vsechno videli se mnou. Ocitla jsem se uprostred gigantickych budov, na jejichz vrcholky se dalo dohlednout leda se zaklonenou hlavou. Dala jsem se vlevo, jak jsem byla naucena a nechala jsem se unaset tim nadhernym pohledem spis nad sebe nez pred sebe. takze to unaset muzete brat doslova, najednou jsem se zastavila na konci ulice, ktera uz nikam nevedla a usoudila jsem, ze jsem asi spatne.. Tak jsem sla zpatky, ale na druhem konci byl ten obrazek stejne krasny, ackoli byl uplne jiny.. Kdyz se Peachtree Street = Broskvonova ulice ;) zacala mirne stacet, probudila jsem se a radeji uz se zeptala no a zjistila jsem, ze budova, kterou hledam, je tesne vedle stanice MARTy a ze jsem ji presla.. Tak jsem se vratila a tentokrat jsem ji opravdu nasla. Za ni vedle cesty (coz mi prislo dosti hrozne) bylo na betonovem placku obehnanem plotem malinke detske hriste, ktere slouzilo jako skolka.
Vesla jsem, zapsala jsem se - jmeno a datum prichodu, prosla ramem a vytahem vyjela do 28 patra (ani nevim, kolik jich tam mohlo byt celkem).. Rikala jsem si, jak rychle to asi nahoru pojede, myslela jsem, ze trochu dyl, ale cestou dolu jsem pocitala vteriny a co patro, to jedna vterina.. A zalehaly mi usi :)
Pockala jsem si vedle vsech tech cizincu a Hispancu a lidi, kteri ocividne praci a penize potrebovali jako sul, ale taky vedle urednickych postav na to, az me podle cisla zavolali. U okynka B (jak by rekla pi. prof. Z. na gymplu, o okynka cislo B) na me vykukovala pani, samozrejme cernoska, v zelenych satech. Namisto toho, aby po me stroze vyzadovala veskerou dokumentaci tak, jak by to asi bylo u nas, zatimco vyplnovala moje data, mile si se mnou povidala (Kde vlastne ta Ceska Republika vubec v Evrope je? A jak dlouho uz jsem tady a na jak dlouho a proc sem a jak vychazim s "temito" lidmi a tak podobne).. Pak na me jen pokynula, ja jsem ji podepsala, ze to co o me zapsala do pocitace je spravne a bylo..
V MARTE jsem si pak prehravala vscehno, co jsem videla a jake lidi jsem videla a hlavne me napadlo to, ze si v patek udelam mensi vylet, zajedu si zase vlackem do stanice Civic Centre a tentokrat uz se nenecham unaset, ale vyfotim par obrazku, abyste mi verili.
A vite vy co? Dnes jsem se taky prestala trochu bat.. Asi me vystrasily reci vsech okolo, ale myslim, ze kdyz clovek pouziva tak zvany selsky rozum, common sense, tak se mu jen tak neco stat nemuze..