HELLO AMERICA I ..

"Tak jsem to udelala .. Proc? Jak jsem mohla?" to se vas neptam, toto vsechno mi doslo, kdyz jsem sedela v letadle a citila jak se startuji prvni druhy treti motor meho Boeingu 767 spolecnosti DeltaAirlines {to pry casto pada, teda aspon to jsem se dozvedela, ale myslim, ze ne, protoze Delta je velikanananska spolecnost a zadne jine letadlo jsem snad ani na atlantskem letisti nevidela a ze jich tam bylo}. Vlastne mi to doslo az nad Kanadou, kdy jsem vedela, ze uz vazne neni cesta back .. Jeste ted mam obcas slzy v ocich, protoze mi pozvolna dochazi, ze se domu asi jen tak nedostanu a ze ted musim 10 mesicu doma tady. Vzdycky jsem si myslela, ze to nemuze byt prece tak tezke..Proste se sbalis, sednes do letadla a na nejaky cas nemyslis na nic jineho nez jak si poradne uzit rok v "novem svete". Ale chyba lavky .. Je to zatracene tezke a mozna jeste tezsi, kdyz si uvedomim, koho jsem nechala prozivat to same co ja jen na jine strane sveta. Ted mam pocit, ze se to nemuze v zadnem pripade zlomit a ze tadz budu jenom odpocitavat dny, kdy se uvidim s Mi{F}lackem a kdy pak uz pojedu zase pekne domu.. Doufam, ze me to brzy to teskneni prejde a ja si zvyknu na vsechno a k temto okamzikum to necham vsechno doplynout tak, jak to doplynout ma, a mozna to bude daleko snazsi {odpocitavat dny ale budu stejne!}..
No ale poporadku.. V letadle jsem sedela u okynka na sedadle z uplne posledni rady .. {tak, jak jsem cekala, bylo letadlo tri rade, jakoze melo dve ulicky. uprostred byla sedadla tri, v postrannich radach vzdycky sedadla po dvou}. Vedle me sedel pan {na letence mel napsane William Trainer, coz predpokladam bylo jeho jmeno :] a byl to zrejme nejaky prominentni cestujici, jelikoz kolem nej neustale chodili stevardi a letusky a neustale se na neco ptali a on s nimi chodil porad konverzovat do zadu do kuchynky a tak..}. Byl to moc mily postarsi pan a kdyz videl, ze jsem cela posmutnela, tak se se mnou snazil zapradat v prubehu letu nekolikrat rozhovor {no, moc to ale nepomohlo}. Dokonce mi rekl, ze mam temer dokonaly prizvuk, coz byla jedna z mala veci za celou dobu, ktera me primela k tomu, abych se alespon na chvilku usmala. {jeste me teda rozesmalo par vtipu v casopise, ale to bylo tak vsechno} I pres to, ze jsem mela na palubnim listku napsano overweight {tedy: nadvaha}, netykalo se to me {doufam}, ale meho o pet kilogramu tezsiho zavazadla .. ehm .. no comment .. Kazdopadne, overweight jsem za nedlouho po letu mela byt i ja, protoze takoveho jidla, co jsme dostavali .. a bylo i vcelku dobre .. nejdriv jsme k piti dostali nejake male baleni arasidu prazenych, ktere jsem si schovala, protoze jsem nemala vuubec na nic chut .. kdyz ale prinesli po dvou hodinach obed, tak jsem ho zblajzla se vsim, tj. kure s tesovinama a zeleninou a taky medovnik a salat .. a pak jeste zmrzlina a pred pristanim sendvic {totiz rozriznuta bagetka a v tom obrovsky jeden kus rajcete, okurky a baklazanu}, ale slo to:]
Co se tyce trasy letu, tak moc nevim tu evropskou, jen hadam nejake Nemecko, pak uz jsem si jista Anglii a Skotskem {Edinburgh}.. Zacala jsem ji sledovat az kdyz se pode mnou objevily male bile "kostky". Mela jsem zprvu pocit, ze jde o lode, ale kdyz nabiraly na rozmeru, doslo mi ze jsou to ledove kry a hned vzapjeti uz mi bylo jasne, ze letime nad ledovci jizniho cipu Gronska. Bylo to nadherne!! Pred tim jsme leteli jen nad mraky a ty me hrozne uklidnovaly, protoze jsem si jako dite vsugerovavala, ze kdyby nahodou melo to letadlo preci jen spadnout, tak se nam nema sanci nic stat, protoze tak obrovske mnozstvi bile vaty nas musi zakonite zadrzet. Kdyz nebyly mraky a byl videt jen ocean, vypadalo to jako takovy ten lupaci pytlik, ktery by naraz taky stlumil, takze v tomhle ohledu jsem byla naprosto v klidu {ne, nepreskocilo mi..teda ne pri tom letu. To uz se muselo stat nekdy hodne davno, ale na presnou dataci si nevzpomenu.} Pak Kanada a nakonec Staty .. Trochu jsem fotila, ale jelikoz nejsem na svem pocitaci, tak vam postnu fotky, az nekdy v blizke dobe. .. Shrunto podtrzeno, let byl prijemny a bezproblemovy a ani mi neprisel tak dlouhy. Nakoupila jsem si plno casopisu, ktere mi kratily cas. Vsechny to ale byly zenske casopisy typu Zena a zivot nebo Look a ja se pri cteni citila trapne za to, ze jsem holka, protoze nektere ty veci me vylozene rozcilily. Mozna jsem byla i trochu zaujata, protoze ja jsem chtela do letadla MaxiTuning s obrazkem Fionka a Michalka {a Cooperovy Astry} a nenapadlo me, ze na ruzynskem letisti neco takoveho {a mimochodem ani nic podobneho} nevedou. Kdyz jsem nemyslela na to, jak je mi smutno, tak jsem to zahanela ctenim. Pousteli dva filmy {Shreka 3. - trapne a vulgarni, Spidermana - to uz jsem nemela silu sledovat} a pak nejake serialy a povidani. Poslouchala jsem radio Delta Air :] a koukala na NASI fotku s M a nebo z okynka, a tak mi to cele uteklo opravdu rychle. Ani jsem nespala. Tesila jsem se na to, az uvidim Atlantu z hury, ale priletali jsme ze strany, ze ktere nebyla Atlanta vubec videt. Klesani bylo trocha srandovni, houpave :], po pristani jsme cekali na branu asi 15 minut v letadle, kde nam povolili zapnout telefony a ja jsem vam tak mohla dat prvni zpravu o tom, ze jsem tady a hned kratce na to se mi telefon vybil a tudiz ted nefunguje. {O tom uz ale viz HELLO AMERICA II.}