HELLO AMERICA II ..

Jakmile jsme se dostali z letadla, nastal chaos, vsichni se drali dopredu, protoze vedeli co nas ceka - pasova a celni kontrola.


/jeste se malinko vratim zpatky a to k odbavovani u nas na letisti. Nez me vubec pustili k odbaveni samotnemu, zcheckovala {zkontrolovala} a trochu me i vyzpovidala clenka security tymu. Ani jedna z tech otazek, ktere mi dala nemohly nezabranit nekomu, aby nespachal pripadnou nerest na palube. Spis me trochu rozesmivaly. {"Komu patri obsah tohoto zavazadla?-Elisce Barinkove. Kdo se dostal k vasemu pocitaci, jak dlouho ho mate. Dal vam nekdo neco, co mate predat na uzemi USA? Dal vam vubec nekdo neco?"apod.} Pak jsem dostala k odbavovaci check-in prepazce, kde sedela velmi neprijemna slecna a zrejme se ji jeji chovani vratilo, protoze se ji zasekly vsechny pristroje a trvalo ji asi 15 minut, nez mi byla schopna vydat palubni listek. Na pasove kontrole se mi pan s usmevem priznal, ze uz byl i v Kromerizi {"Tam uz jsem taky byl."} a nasledovala delsi doba - asi dve hodinky - nez jsem se dostala ke kontrole a ke vstupu do gatu {brany}. Behem teto doby jsem vas vsecky obvolala {jednoho pana jsem malem utelefonovala k smrti} a trochu si zaplakala. Kontrola byla ani ne tak drsna, ale dukladnejsi nez jakou jsem zazila na ceste do Bosny a loni do Spanel. "Vyzout boty, vsecko kovove pryc, objeli nas detektorem." Jeden chlapec z ochranky me velice pekne a s usmevem poprosil, abych mu otevrela tasku s pocitacem, na ktere jsem mezi tim vsim cekanim stihla sepnout oba zipy klicenkou se zlutou zirafou :], prohmatal dno a zkontrolovala, zda na nej neni pripojeny nejaky jiny nestandardni pristroj. Vsecko bylo v poradku, tak uz jen posledni telefon Misovi a mohlo se nastupovat do letadla. Nastup probihal po zonach, protoze to bylo velke letadlo, nejprve business class, totiz prvni trida, pak zona 1-9. Ja jsem byla zona5./


Prochazeli jsme dlouhymi prazdnymi chodbami, ktere merily asi 250m a klikatily se a zabihaly do dalsich koridoru. Tam jsem si vsimla, ze na jedne takove 250m dlouhe chodbe jsou 4 defibrilatory umistene jen asi 50m od sebe .. jen tak info na okraj :]. Pak jezdici schody nahoru a ... najednou stovky lidi cekajici na pasovou. Kukani tam bylo ke 20ti urcite a u vsech fronty. Neslo to ale ani tak pomalu. Z jedne fronty nas cernoska prevedla do jine, kratsi. NO, kratsi. Ona byla kratsi, nez jsme tam presli my, pak byla snad jeste delsi nez ta, ve ktere jsme puvodne stali. Tam jsem vyzpovidala dva sve ceske spolucestujici, z nichz jeden sem priletel na rok na stredni skolu a to same i slecne, ale jen na 3 tydny. No a jak je ten svet maly, najednou koukam a naproti me prichazi slecna, ktera je taky z Merrillova programu, tudiz z Olomouce, a ktera letela stejnym letadlem, aniz bych si ji vubec vsimla. Pokracovala do Daytonu, Indiana, ale az k celnimu odbaveni jsme byly spolu. Neni daleko, tak doufam, ze az se vsechno ustali, tak se domluvime a potkame se nekde.


Muj celni urednik byl uz od pohledu neprijemny a drsny.. Kdyz jsem tam prisla, dal mi par otazek jako PROC a KAM jedu a CO studuju a ZE budu mit "fun", jakoze zabavu. Ani jednou se neusmal ale a bud uz toho mel dost, nebo takovy opravdu byl, ale pracoval dosti .. zpomalene.. Nez dal dve razitka, naprotejsi strane uz byli odbaveni dva lidi. Pro zavazadla to bylo pres dalsi eskalatory a dalsi koridory a nez se clovek dostal k pasu, uz na nem jezdily sem a tam kufry. Ty jsem si vyzvedla, nalozila na vozik a huraaaa na celni. Urednikovi jsem predala prohlaseni o tom, ze nevezu jidlo, zeleninu, kvetiny, ze jsem neprisla v posledni dobe do styku s dobytkem a kolik chci nechat prosredku financnich ve Statech atd. V letadle jsme totiz dostali formulare na vyplneni - tento a jeste jeden, ktery si zalozi emigracni a tak maji v evidenci vsechny, kteri do Ameriky prileti po celou dobu, co tu budou a utrzek se vlozi do pasu a tam musi taktez po celou dobu zustat {neco podobneho uz jsem zazila i v Bosne, tam jsem se ale musela jit prihlasit druhy den na cizineckou policii}. PO vsech techto procedurach jsem se rozloucila s Monikou, ta sla chodickou vpravo pro ty, co jeste prestupuji na jine letadlo a ja jsem sla doleva, kde mi znovu odbavili velke zavazadlo a ja jsem prosla kontrolnim ramem, otevrela pocitac a .. vsak uz vite.. Par dalsich jezdicich schodu, tentokrat dolu, kde jezdi neco na zpusob metra, vlak, ktery me odvezl od mezinarodnich priletu na terminalu E pres dalsich pet terminalu az k vyzvednuti zavazadel do priletove haly. Tam me mel cekat Mr. Daniel, ktery mel mit v ruce cedulku s mym jmenem a skolou.. No, on tam byl, ale jinde a trvalo dlouho nez me napadlo mu radeji zavolat. Do te doby jsem se tahala se dvema kufry po cele priletove hale asi 3/4 hodiny. On cekal u vychodu z letiste, coz nebylo podle domluvy a nebylo to podle me ani moc logicke, ale co uz. Vzal mi kufr a posadil do nejakeho velikanskeho auta, co ani nevim, co je za znacku a typ. V tech americkych autech s emoc neorientuju a asi mi to bude trvat dlouho. Bylo to ale prvni, ceho jsem si na letisti vsimla. Plna parkoviste naprosto odlisnych aut od tech, co jezdi u nas. Hned jsem se ho chtela zeptat, jestli jsou tu auta draha a jaka jsou tu nejvic, ale neprislo mi to moc vhodne na prvnich deset minut na americke pude :] Bavili jsme se spis o tom, ze jsem tu poprve, jaky byl let, jak daleko je kampus a tak podobne. Zdvorile a velmi mile. Rekla jsem, ze to bylo prvni, ceho jsem si vsimla? Chyba - hned za vychodem me uhodilo priserne horko, podle informaci jeste z letadal 37stupnu Celsia {ve Fahrenheitech se to musim teprva naucit :] }. Vezl me po dalnici, ktera mela v jednom smeru 7 pruhu a z nichz valna vetsina aut prejizdela, aniz by naznacila zmenu smeru jizdy, ale ne vsichni!! Dostala jsem radu, ze mam byt v Atlante opatrna a byla jsem na kampusu. Je to pry jediny kampus, ktery ma vlastni hlidaci sluzbu, securitaky, proste policii. Je uzavreny a obehnany zidkama a je moc pekny.
Puvodne jsem mela jeste tyz den projit lekarskou prohlidkou, ale jelikoz jsem se dostala na kampus v7 vecer tohoto casu {naseho je to 23hod}, uz tam nikdo nebyl. Ubytovala jsem se, na recepci se me ujaly hned dve slecny Ms. Clark a nepamatuju si jmeno te druhe. Dostala jsem na uvitanou umely havajsky venec a klicky od pokoje. Musela jsem vyplnit formular o stavu vseho, co tam je, a dostala jsem pak i klic od hlavnich dveri. Pokojicek je asi tak jako na nasich kolejich. Vsechny jsou po dvou, takze nakonec spolubydlu dostanu, jeste se ale nevi kdy. Mam postel pod oknem, coz je fine. Jo a je to v prvnim patre, takze po nasemu v prizemi, pokoj 101, pekne cislo a ujde. Jenom jsem si nechala vymenit zidli a deku na posteli, protoze mi neprisly moc ciste. Koupelna a zachody jsou na chodbe, stejne jako mala spolecenska {peknunka} mistnost s kuchynkou {!!}, coz je take fine :] Prevzala jsem si povleceni a polstar a deky a hned jsem se na ne svalila a at uz z unavy nebo z toho vseho, jsem propadla takovemu placi, ze jsem sama sebe vydesila, a tak jsem radej honem rychle prestala. Hned jsem zkusila, jestli mi funguje adapter, tak jsem poprve otevrela velky kufr, hledala, nasla ho a .. nefungoval. Sla jsem se poptat, jestli to nejde treba jinde a nesel, tak jsem bez mobilu i pocitace, jelikoz oba dva jsou vybite a nenabitelne {zni to divne, tak jsem mozna prave vytvorila jeden z ceskych neologismu :D}. Nastesti jsou tady dva pocitaci "erarni", tak jich zatim vyuzivam na SMSky a blog, protoze mi nejde otevrit centrum. Vytvorila jsem si tudiz provizorni mail: uselibari@yahoo.com, na ktery mi muzete do doby, nez mi sezenou adapter, nebo si koupim nabijecku, psat.. NO tak jsem poslala par smsek a sla jsem se umyt. Potkala jsem se v koupelne s jednou z nas ctyrech international studentek, Japonku Mayuko, ktera to ma chuderka taky trochu slozitejsi, protoze nemluvi moc dobre anglicky, a tak zaziva zatim spoustu nedorozumeni. Vybalila jsem si vecer par vecicek, povlekla a ustlala postel a sla spat.. {s foteckou E+M a krasne vonavounkym cernym trickem :] }. Nastavila jsem si budik na sedum hodin, protoze jsem toho mela mit dnes hodne na zarizovani. Jedine dve budovy, ve kterych se bydli tady na kampusu, maji A/C {air conditioning = klimatizaci} a ja jsem v jedne z nich. Problem je, ze si ji nemuzu regulovat sama a tak je treba v noci trochu chladneji, ale to mi teda v zadnem pripade nevadi. A taky je hlucnejsi, tak jsem si dala spunty do usi a asi si je i davat budu muset.

"Tak jsem tu," napadlo me a ani jsem nenadala a spala jsem jak miminko.